Jak žít a nezbláznit se
Kolikrát si člověk v duchu nebo nahlas, řekl tuhle větu: Já se z toho ( z něho, z ní) zblázním..a vidíte, nezbláznil. Náš mozek má tu schopnost, že vytěsní krizové situace, které se nám v tu chvíli zdají naprosto za hranou a časem se tomu jste schopná i zasmát. Tedy pokud si zrovna nezkoušíte v kabince plavky a ty, co Vám ještě loni seděly, hází v odlesku zrcadla naprostou příšernost, tzn Vaše tělo a barvu kůže :) Nesnáším kabinky, záměrně deformují i to, co ještě drží. A to, co nedrží, zdeformují ještě víc. Ale i tam jsem schopná dostat záchvat smíchu, mrsknout plavkami zpět do regálu a doma se narvat do těch loňských. Zvyšuje se mi zásoba slušivých velkých šátků a uvažuji o neoprenu.....
Nestíháte práci ? Nevadí, nikdo to za vás neudělá. Maximálně Vás šéf zjebe a nedostanete bonusy.
Nemáte náladu na návštěvu tchýně? Nevadí, tchýně se nikdy neptá, jestli se Vám zrovna hodí její starostlivost a časté návštěvy. S tím nemá smysl bojovat...Já měla kliku, k nám nelezla vůbec....
A pokud vaše polovička řekne, že jde na dvě, nekoukejte na hodiny a netrapte se myšlenkami na kozatou servírku, jeho fakt zajímá jen to pivo. Pokud to není chronický proutník, tam i kdyby řekl, že jde zamluvit dovolenou, nemůžete si být jistá, s kým pojede.
V každém období života ženy, je nějaký problém..problém že vám nerostou prsa, pak že vám vyrostly až moc, že Vaše vlasy nejsou vlnité, popřípadě že jsou moc rovné, že nejste bruneta (blondýna), že nejste vysoká ( nízká),že jste moc tlustá ( hubená), že máte divný nos (uši, oči, bradu).Že všichni kolem vás už jsou vdané (ženatí), mají děti, mají moc dětí, nemáte peníze (tam jedině souhlasím, že opačný případ není problém)...prostě věčně nespokojená. A co teprve ,když přechod zaklepe na vrátka! Návaly, deprese, gůglíte všechny vychytávky, jak to zmírnit a ono prd...V jedné věci přechod kvituji, přišel dřív, než jsem mohla vyzkoušet tzv menstruační kalíšek. Doteď si představuji, jak chodím s plastovým kelímkem a rvu si ho pod sukni...Nadsázka, kolegyně si ho pochvaluje, já dosud nepochopila kudy a jak tam s ním......Už se mě to netýká.
Na pocit nezbláznění se nefungují prášky, jen vás otupí a navodí chvilkový blažený pocit. Pak přijde kocovina, jako u alkoholu. Kdysi jsem se úspěšně propila z rozchodu, ošklivého rozchodu..tehdy mi hodně pomohl jamajský rum, který jsme propašovali z dovolené v litrových lahvích a na letišti jsem ho bránila vlastním tělem (doteď si myslím, že německý celník při přestupu ho chtěl vychlastat). Týden jsem řvala, pila, hacrovala jeho počítač..až jsem se vzbudila s čistou hlavou :))Vyhodila jeho věci, vyměnila zámky a od té doby maximálně panák rumu, guatemalského.... Proto,když nebudete vědět kudy kam, zkuste ten rum :)))
Někomu pomáhá sport, nemůžu posoudit, teď si ujíždím na Tai chi, sice pořád nestíhám paní na youtube, která mluví a cvičí s takovou lehkostí, že pohled na ní uklidňuje. Pohled na mě, cvičící, pobavuje....Běhání, posilovna, jízda na kole, zkuste všechno. Prý se vyplavují všechny dobré hormony, které navodí pocit štěstí. Já se vyplavuji celá, druhý den lezu po čtyřech a třetí chci umřít.
Na každého funguje něco jiného, ale podstata je nejdůležitější. Jsme tu jen chvíli, tak proč se trápit něčím, co už třeba nejde změnit....